Historie » Jaškovská Krčma

Památková budova

Podle historických pramenů pochází část krčmy ze 13. století. První zmínka o této jedné z nejstarších hospod ve Slezsku pochází z roku 1268. Tehdy byla krčma podrobně popsána v listině o polskému knížeti Vladislavovi. Stála na Jaškovském kopci, po kterém vzala jméno, nad říčkou Stonávkou. Kolem dokola se táhly hluboké lesy.

V době, kdy Těšínské Slezsko patřilo k polskému vojvodstvím, byla tato krčma útulkem všelijakých lapků a lupičů, kteří přepadávali cestující a kupce. A právě z té doby pochází ona podzemní chodba, která vedla kamsi do polí a sloužila zřejmě zlodějům a lumpům jako cesta k úniku před spravedlností. Když se stalo Těrlicko majetkem orlovského kláštera, byla krčma opevněna a opatřena stálou stráží, která pečovala o bezpečnost cestujících a vybírala také mýtné.

V roce 1458 přešla krčma do majetku Mochnika Kronice z Cierlicka. V dalších létech se střídali majitelé - 1466 Mikuláš House z Tierliczka, 1473 Kryštof z Pruchni, 1597 Rousečtí a Cardinalové. Podle potřeby byla přestavována a rozšiřována a svůj vzhled pořád měnila. Nejvíce změn doznala západní část. Také byl rozšířen přilehlý park. V roce 1682 budova, již ve vlastnictví šlechtice Wilczka, vyhořela, ale o devět let později, v roce 1691, byla nákladem Těšínské komory znovu postavena přibližně v dnešní podobě.

V 18. století, kdy tato hospoda přešla do vlastnictví hraběte Jana Larysche Monicha, nabyla na významu jako častá zastávka a nocležna kupců z různých končin, kteří přiváželi s sebou mimo jiného zboží i knihy, ale také vědomosti. Svá představení zde hrály pocestné divadelní skupiny, zde se také scházela hradní stráž. V roce 1934 při rozparcelování panského dvora hraběte Larysch Monicha sestala hospoda majetkem obce Horní Těrlicko.

Tajná Chodba

Zdejší obec při stavbě přišla o náměstí i kostel, které byly zatopeny (přehrada stavěna 1953 – 61). Ze zajímavých historických míst katastrofu přežil pouze zámek – barokní stavba přestavěná v duchu klasicismu a tzv. Jaškovská krčma, ta se zmiňuje už v listinách z roku 1268. V dobách pohraničních zmatků se stala útulkem zlodějských band. Později byla opevněna a měla stálou stráž.

V době, kdy Těšínské Slezsko patřilo k polskému vojvodství, byla tato krčma útulkem všelijakých lapků a lupičů, kteří přepadávali cestující a kupce. A právě z té doby pochází ona podzemní chodba, která vedla ze sklepa krčmy do polí, jež měla sloužit zřejmě zlodějům a lumpům jako cesta k úniku před spravedlností.

Při našem pátrání i obyčejném toulání, ale i v běžném životě občas zavadíme o příběhy, příhody, nebo informace, které nás zaujmou a donutí k zamyšlení.

O ničem jiném se snad nevypráví tolik legend, pověstí i vyložených báchorek, jako o starých tajných podzemních chodbách. Podle jejich zastánců je jí vybaven téměř každý středověký hrad a dokonce i nejeden významnější dům, kostel, zámek či klášter. Někdo zase naopak tvrdí, že žádné takové chodby vůbec neexistují. Myslíme, že pravda bude asi někde uprostřed, jak už to tak bývá.

“Přijeďte se podívat na Jaškovskou krčmu a možná samy objevíte tajnou chodbu.”

Fresky

Technika malování fresek byla známa již ve starověku, používala se v Řecku a především v Itálii, ale také v Číně a Indii. Raně křesťanské umění a umění v raném středověku daly přednost mozaikám, takže umění fresky upadlo ba dlouhou dobu téměř v zapomnění. K obnově došlo až koncem 13. století. Největšího rozkvětu dosáhla freska zejména v období renesance a baroka.

Malování fresek je technicky náročná práce. Nános barvy (rozmělněné minerální pigmenty smíchané s vodou) se nanášejí do ještě vlhké omítky tak, aby se barvy vsákly do podkladu a usychaly společně s ním. To znamená, že malíř musí pracovat rychle, aby omítka nezaschla, neboť poté lze provádět pouze malé opravy temperou.

Zajímavost

Krčmy jako “kořeny všech špatností”

Je zajímavé, že již od počátku provázela existenci a provoz krčem také špatná pověst - na jedné straně potřebná zařízení, kde se mohl cestující občerstvit nebo vyspat bývala zdá se už v raném středověku nezřídka také centry kriminality, prostituce a veřejného pohoršení spojeného s opilstvím, výtržnostmi atd. To dokládají přímo nebo nepřímo různé písemné prameny - mezi nejstaršími třeba Svatováclavská legenda Crescente fide christiani (10.st.), kde se o sv. Václavu praví, že "Mírné lidi oslovoval vlídně o kterých se však dozvěděl, že jsou surovci nebo bezdůvodně se toulají, popíjejí v krčmách a odpadají od křesťanství, hned je dával přivazovat břichem ke stolu a přísně mrskat mnoha biči" (Hošna 1977, 213).

V podobném duchu vyznívají pak příslušné části vzpomínaných Dekret knížete Břetislava z roku 1039: "...krčmu, která jest kořen všech špatností, odkud krádeže, vraždy, smilstva a všechny špatnosti pocházejí, kdo zřídí nebo zřízenou za plat převezme: krčmář, jestliže bude postižen, ať je veden do středu tržiště, přivázán ke sloupu a mrskán pruty, jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věcí ať nezabírá fiskus, ať nepropadají komoře knížecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo neposkvrnil napitím tak prokletým. Pijáci pak, kdyby byli přistiženi v krčmě, ať nevyjdou z vězení, dokud by nesložili 300 denárů pro knížecí komoru.". Kníže Břetislav vyhlásil citovaná statuta přímo nad hrobem sv. Vojtěcha v dobytém polském Hnězdně. Slavnostně nad hrobem světce, který opustil Čechy mimo jiné i pro jejich morální zpustlost, sliboval nápravu. Tolik k historii, dnes u nás čekejte pouze to nejlepší.